Dej holce jméno

Lyricko-esejistický krimi-román z brněnského prostředí.

/ Pavel Mervart, 2015.
/ 198 stran

Umělecké dílo stvoří pouze ten, jehož vnitřní ustrojení je směsicí zarputilosti, nemoci, talentu a vychytralosti. Leč pouhá směsice těchto ingrediencí nestačí; rozhodující je, aby všechny zmíněné ingredience byly namíchány v přesných poměrech: o mililitr méně nebo více, a dílo nevznikne. Jistě nestačí pouhý talent, něco ho musí uvést do pohybu a dodat mu jiskru. Vychytralostí míním přítomnost ve světě a jeho znalost. Nemocí míním nepřítomnost ve světě a jeho neznalost. Zarputilostí míním schopnost setrvat dostatečně dlouhou dobu v netrpělivosti… Lukáše Vavrečku kdysi označili za postmodernistu, řekněme za autora spíše formy než obsahu. Sic! Znám jen málo tak vášnivých vypravěčů, čímž ale nechci říct, že Vavrečkova poslední kniha je lehké čtení; ne, forma i dál stojí v cestě (a sama jest cestou): poezie, rozhovor, hry s interpunkcí, experiment. Zároveň však – a to je to hlavní – Vavrečka experimentuje či hraje vabank; a v trezoru formy je silný příběh, ba dokonce dobře zvládnutá detektivka, která nepostrádá žádnou z výše zmíněných složek.

David Zábranský

„Myšlenka jednotného čtení jako fyzikální jednotné teorie (teorie všeho) naráží na to, že literaturu tvoří lidé. Pokud bychom ji nalezli či definovali, literární experimentátoři, jako je Lukáš Vavrečka, by okamžitě začali přemýšlet, jak napsat knihu, na niž by se nedala aplikovat.“

Jiří Lojín – Vaše literatura

„Vavrečka zkouší čtenářovu trpělivost i mozkovnu, (…) na druhou stranu je tento přístup nezaměnitelně kouzelný a z díla tak vzniká netypická kniha a zřídlo inspirace.“ Nocturno.com
„(Vavrečkova) hra má velmi přísná pravidla a celou dobu drží nastavenou logiku. Ve chvíli, kdy na ni přistoupíme (…), provede nás po střechách Brna, i po mnohých ložnicích a my zjistíme, že tato procházka je nejen napínavá a tajemná, ale i zajímavá.“

Jan Sviták – iDNES.cz/Blog

„Velmi chytře koncipovaná kniha, pečlivě napsaná s důrazem na každé slovo. Lze ji vnímat jako detektivku, i když z tohoto hlediska se děj rozbíhá až ke konci, ale především jde o knihu se zajímavě se prolínajícími liniemi.“

CBDB